DIVNICE - STRUČNÁ HISTORIE OBCE

První písemná zmínka o Divnicích se datuje k roku 1379, tehdy byly letním statkem biskupa olomouckého. Obec vždy byla poddaná vrchnosti, které od r.1825 patřil místní malý zámeček a které byli obyvatelé povinováni robotou, odváděním naturálií a peněžní renty. Majitelé panství se měnili v závislosti na současných majetkových poměrech té které šlechtické rodiny - Vlachovští z Vlachovic, vladyka z Veselé, Serenyiové, Benedikt Palašti z Kesejova, rod ze Zástřizl, Maxmilián z Auracha, baron von Stahl, Arnošt Lederer - Trattner, velkoobchodník Hugo Ftačník, rytíř Adalbert Hugo Renner a továrník Lambrecht Wichterle.

Díky svému hornatému povrchu mají Divnice nepříliš kvalitní půdu (spíše kyselou s podprůměrným obsahem humusu) a už během lánové vizitace v druhé polovině 17.století byly zařazeny do kategorie III., tedy nejhorší. Kvůli tomu nikdy neoplývaly příliš velkými výnosy a bohatstvím.

Jako ostatní vesnice byly i Divnice postiženy řáděním třicetileté války. Během této doby zpustla asi čtvrtina domů. Další zkázu přinesly útoky Tatarů a vojáků z Rákocziho oddílů. Kromě katastrof vojenských byly Divnice zasaženy také několika velkými požáry, z nichž nejhorší byl z r.1866 a ve stejném roce proběhla obcí také epidemie cholery.

V r.1926 byla otevřena nová budova školy, která sloužila zároveň i jako budova knihovny a mateřské školky. V dnešní době už v obci není ani mateřská, ani základní škola a v budově bývalé školy sídlí obecní knihovna, je zde společenská místnost pro občany a také místnost pro vyžití mládeže.

Před druhou světovou válkou byla v katastru obce postavena velká továrna na výrobu zbraní, nejčastěji uváděna pod názvem Vlárské strojírny, výroba zde zanikla až v devadesátých letech v souvislosti s privatizací státních podniků. Po druhé světové válce patřily Divnice k prvním obcím ve zlínském okrese, v nichž bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Po slavnostním založení družstva ale další práce stagnovaly, takže první družstvo neslavně zaniklo. Po dvou letech bylo založeno další družstvo, ale ani toto neuspělo, takže nakonec byly Divnice připojeny ke Státnímu statku Hrádek, kde setrvaly až do jeho zániku v devadesátých letech.

 

R.1964 byly Divnice oficiálně připojeny ke Slavičínu a jeho součástí jsou dodnes. Divnice mají jednu autobusovou zastávku, prochází tudy Vlárská dráha a u bývalých Vlárských strojíren se nachází také železniční stanice Divnice. V obci je 1 obchod a 1 hospoda. Všechny domy jsou rodinného typu. Zámek po druhé světové válce nebyl opravován, zchátral a v dnešní době už na jeho místě najdeme pouze zarostlý palouček.

 

V obci nikdy nebylo mnoho spolků, mezi válkami tady fungovalo divadelní sdružení, které několikrát do roka hrálo v hostinci U Matochů hojně navštěvovaná představení, ale do dnešních dnů přežilo pouze Sdružení dobrovolných hasičů, jež r.2007 oslaví sté výročí svého založení. Z nových spolků v obci funguje Tělovýchovná jednota Divnice, která získala v nedávné době nové hřiště i se zázemím.

Denisa Gbelcová

Historie projektu

Děkujeme Denise Gbelcové za zpracování historie naší obce.

Fotogalerie

Připravujeme i fotogalerii vzpomínkových snímků naší obce. Vaše fotografie jsou samozřejmně vítany a budeme rádi, když se podělíte.

© 2011 volně šiřitelné informace

Vytvořeno službou Webnode